Chyba osudu

3. dubna 2011 v 21:12 | ♥Perverzák Laníííííí xD ♥
Tak jo .. podívejte ... jednorázovka ... no zprvu se mi líbila,ale teď sem nějak rozpačitá z toho ... ono ,taky se moc nestává,e by se mi líbila povídka.Tahle je taková,jak to říct,spíše procítěná.Smutná a se špatným koncem.Promiňte,ale nějak mě to prostě popadlo a já to musela napsat ... Je to kratší ...
Pár : myslím,že to jasně poznáte - nic jinýho já nepíšu :D
Zajímavosti: Děj se odehrává v nadpřirozeném království

PS: je tam příšerně chab,tak sorajz :D ... a prosím komentujte :)


Na vrcholu skaliska se tyčila hromada kamenů.Po obvodu základny měřila sto kroků a na výšku,od paty ke špičce,dobrých dvacet kroků.V lidu sedmi kmenů se nenašel jediný člověk,který by si pamatoval,kdy byla postavena,avšak všechen lid sedmi kmenů si do poslednío pamatoval,proč zde vyrostla.Na vrcholu hromady stál chlapec.Bylo mu sotva 16 let.Měl překrásné zlaté vlasy,zářivý úsvěm a oči mordé jako chrpa.V pevnosti jeho otce právě probíhala jednání,a pokud dopadnou dobře,on se brzy ožení.Jetli dopadnou špatně,už se nestihne oženit,protože bode za krátko mrtvý.Po chlapcově boku stál mladík lehce vyššího vzrůstu.Jeho bledou tvář lemovaly ebenově černé vlasy a uprostřed alabastrového obličeje byly usazeny dvě černé,bezedné oči.Velice rád lovil.Miloval prolévanou krev zvířat,ale krev vlastního rodu,krev svého bratance,vidět nechtěl.Jen s velkou neochotou se nechal přesvědčit,aby převzal hlídku s tak neradostným úkolem.Setnou svému bratranci hlavu,pokud se jednání nepovadou.Jeho srdce,ač jindy tak chladné,teď hořelo tajnou,ale čistou láskou.Přesto ta jeho láska byla zakázaná.Stejně tak,jako láska jeho bratrance.Nikdy to nikomu neřekli.Bylo to jejich osobní tajemství.Ta vášeň,která v nich hořela,ta vášeň,kterou ovšem prokazovali nesprávnému pohlaví a co víc,nesprávné osobě.Ti dva si byli souzeni.Byli sebou milováni,zbožňováni,ale tajně.

Celou noc čekali ti dva na majáku.Několikrát se na stráži vyměnili,aby si jeden vždy odpočinul,ale na spánek ani nepomysleli.Nepřetržitě je bičoval prudký osrý vítr,který však nebyl tím,co je udržovalo bdělými.Oba vyhlíželi poselství sdělující,že chlapec se zlatými vlasy zůstává naživu,nebo znamení,že musí zemřít.V obou plála malá naděje,že spolu budou moci strávit ještě trochu času.Tiskli se k sobě ve studeném prudkém větru a doufali.Každou chvíli své nejdelší noci se blonďat chlapec v duchu ptal,co ho ponoukalo ozvat se.Je ho otec podle očekávání všech požádal,aby se dobrovolně přihlásil jeden hrdina,který zasvětí svou duši v boji přoti nadpřirozeným příšerám,a ještě dřív než vypustil z úst poslední slovo,vykřikl blonďák své jméno.Zbrkle.Bez rozmyslu.Něco v hloubi jeho duše zareagovalo rychleji než mysl.Vůbec si neuvědomil,so učinil.Schromáždění potom propuklo v řev.Tucet mužů a žen se dožadovalo,aby byli vybráni místo chlapce,a hlas,jenž zněl nemocneji,nejzoufaleji a nejdéle,patřil mladíkovi,který teď stál vedle něj.Ale veškerá snaha byla marná.Chlapcův otec tvrdě bojoval s vlastními city,když bouři utišoval.Bude to on,kdo povede nadcházejíví vyjednávání.A považoval jedině za správné,aby v případě,že selže,zaplatil kouskem sebe,nejdražším kouskem vlastního srdce.K pevnosti na okraji planiny nemohli z majáku dohlédnout,a proto se na vrcholcích pomezních kopců usadily ještě dvě hlídky,aby utvořily spojovací řetěz.Jak v pevnosti,tak na horských stanovištích navršili z otepí chrastí mohutné hranice,kteréčekaly na zapálení,kdyby nedošlo k dohodě.Vatra v pevnosti měla dát vzkaz pozorovatelnám a ty pak naší dvojici.Chlapec celou noc upřeně hleděl směrem k sousední hlídce.Občas se mu zdálo,že uviděl rudou záři ohně nebo ucítil pach kouře z hořícího dříví.Teď už se rozednívalo ,a tak v dálce viděl dva muže,opět bratrance,kteří k němu stáli zády a bedlivě sledovali dění u pevnosti.Bylo rozhodnuto,že za denního světla hranice nevzplanou.Místo ohňů použijí jiná znamení.Zbraně vztyčené vzhůru k nebi a držené bez hnutí budou zvěstovat úspěch a záchranu v poslední chvíli.Zbraně divoce máchající stranou oznámí nezdar - smrt.Blonďáček se v tu chvíli divil,proč všechno trvá tak dlouho.Co si tam dole můžou hodiny a hodiny povídat?Možná už jednání dávno skončilo a nikoho nenapadlo,aby vyšel ven a dal nahoru vědět,jak se věci mají.Chlapec si povzdechnul a přitulil se blíže ke svému milenci.
,,Máš hlad,"zeptal se starostlivě jeho černovlasý společník.
,,Nemám,"zašeptal bázlivě chlapec.
V torně si sebou přinesli chléb a sušené maso,ale za celou noc se jídla nedotkli.Měli příšil stažené žaludky strachy.Chlapec se ovinul pláštěm a odepnul z něj zlatou jehlici,kterou mu darovala jeho matka,než zemřela.
,,Tu si vezmi na památku,kdybych ... " řekl blonďák.
Vedle stojící mladík zavrtěl hlavou.
,,Když zemřel,půjdu brzy za tebou.Nevydržel bych na tomhle světě bez tebe,"zašeptal černovlásek a políbil chlapce v jeho objetí.
V zápětí postřehnul v blankytných očích zákmit nejistoty a uvědomil si,že bratranec již má na čele napsáno Smrt.V ten okamžik jako by pohlédl do zrcadla a uviděl,že na jeho čele stojí psáno totéž.Smrt se blížila od obzoru.Chlapec viděl,jak hlídka u signální hranice mávla zbraní.V zápětí se otočila zády,zahleděla se k pláni a potom znovu zamávala,mnohem naléhavěji.
,,Udělej to,"řekl odhodlaně blonďák.
,,Jen řekni co musíš,"zašeptal černooký.
Chlapec pootočil hlavu a spatříl,jak po bratrancově alabastrové tváři tečou poprvé za celý jeho život slzy.Odvrátil se.Nechtěl,aby jeho láska viděla,že také pláče.V té chvíli zaznamenal,že ti,kteří byli na hlídce se rozutekli a jako splašení utíkají pryč.Něco přicházelo.Už?Jak se najednou něco může seběhnout tak rychle?Chlapec pocítil strach.
,,Přisahám,"začal,jenomže hlas se mu zadrhl v hrdle staženém strachem a sám úvod vyzněl spíš jako dětské zakňourání.Slova nic neznamenají,pokud postrádjí potřičný důraz a váhu.Hory se otřásly.Od pahorků lemujících planinu se neslo hřmění,jak obrovská těžká chodidla dopadala na zem.
,,Řekni to,Naruto,"pobídl chlapce bratranec a do třesoucích se rukou uchopil překrásně zdobený meč.
Nad rozeklaným okrajem hor se vynořily dva obří hlavy a potom třetí a čtvrtá.Ty nestvůry rostly,tyčily se nad vrcholky a mohutnými kroky postupovaly přímo k majáku.Vyhlížely daleko přísněji,než si chlapec kdy představoval.Čas se neúprosně krátil.Chlapec se hzluboka nadechl,jeho pohled se spojil s pohledem jeho lásky a jako zázrakem ho rázem oputily všechny pochybnosti.
,,Přísahám,že toto místo busu třežit,"pronesl pevným a jasným hlasem,,Zůstanu zde a budu střežit a ochraňovat toto místo,ať živý nebo mrtvý."
,,Miluju tě,"pronesl černooký mladík.
,,Já tebe taky,"dostalo se mu odpovědi.
Netvorové se již málem sápali na osamělou dvojici.Chlapec zaslechl za zády zasvištění meče,který s hrozivou,leč roztřepanou ,silou prořízl vzduch.Ruka,která ho vedla byla zmítaná zlomeným srdcem,ale dokonala své dílo.A poté všechno kolem na okamžik znehybnělo a pak ztichlo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 susu-san susu-san | 13. dubna 2011 v 2:42 | Reagovat

překrásné!!

2 Pajčas Pajčas | Web | 13. dubna 2011 v 23:16 | Reagovat

dokonalé. Úplně to sebralo dech, i když by na tenhle motiv vůbec nevadilo, rozepsat se do podrobností, třeba i na více dílů. Ale i v tomhle podání to má tu správnou váhu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.