Poslední Upír ... 4.část

22. února 2011 v 21:04 | ♥Perverzák Laníííííí xD ♥
Poslední Upír
Ahoj....dneska sem se tedy rozhodla přidat další díl vaší "oblíbené " povídky.Přidávám to jenom proto,že příští tejden tady nebudu už tuplem-jedu se třídou na lyžák a snažím se dohnat i ten promarněný čas za poslední týdny.Bohužel jsme s Mitsuki trochu pozadu s povídkou Vttb (Vždycky to tak bylo).Omlouváme se,ale jsem líné - což všichni vědí a také existuje ústav,kterému se tak přiléhavě říká škola.Zdá se mi,že se snaži všichni učitelé všechny testy napsat před lyžákem - abychom to nezapoměli,ale to známe,že?Tak se tady fakticky omlouvám a přidávám aspoň kraťoulinkou část Posledního upíra.Upřímně?Nemám z ní dobrý pocit.Neuchvátila a snažím se téhle kapitolovky zbavit.Už mě nebaví a tak,ale dodělám jí,když už jsem začala.Dále se taky snažím o nějakou jednorázovku,uvidíte jestli vůbec přibude.Ale už dost děhle výplachů a vzhůru na 4. díl.Je to tedy nic moc a hrozně krátký + je tam chyb jak dříví v lese,tak se nezlobte.Itadakimasu ^_^


Narutův pohled:
Možná jsem to přehnal.Možná jsem ho neměl měnit,ale já to tak cítil.Jeho život byl nenávratně pryč a to jsem bohužel zavinil já.Povzdychnul jsem si a při té příležitosti rozházel pár věcí v pokoji.Vím,že semnou dneska nebude chtít mluvit,zvláště po tom,co se napil mé krve.Vstal jsem,zapnul si košili,upravil si jí a rozhodnul se vydat zpátky do tělocvičny.Teď jsem byl sice celkem chudokrevný,ale to nemohlo změnit nic na tom,že budu cvičit své schopnosti.

S větší námahou,než se kterou jsem čekal,jsem se míháním rozeběhnul proti tvrdé zdi v tělocvičně.Naprosto jsem nevěděl co dělám,ale potřeboval jsem schladit mou horkou - a to prosím doslova,když miluju kluka - hlavu.Naboural jsem hlavou do zdi,která táhle zanaříkala a objevila se na ní pavučinová prasklina.Uchechtnul jsem se.Tenhle náraz semnou nic neudělal.Bylo to,jako by mě někdo polochtal ve vlasech a že bych si to od takového Sasukeho nechal líbit.Zmetek jeden,on se  musí motat všude?Resp. do každé mé myšlenky? Nahlas jsem zakřičel.Ani jsem nevěděl proč,ale potřeboval jsem se uvolnit.Krve přibylo  a už jsem si nepřipadat tak chudokrevný jako před pár minutama.Ozvalo se vrznutí starých dveří za mími zády.Uslyšel jsem šlest a pak jsem se bleskově otočil a odskočil jsem dozadu.Na místě ,kde jsem před chvíli stál byla díra od zasažení bleskem.Poděkoval jsem bohu za své rychlé reflexy.Pak mi pohled sjel na člověka - oprava - upíra,který stál ve dveřích.Díval se na mě se zájmem v očích.Nechápal jsem to,ale nechal jsem ho zatím být.Jen tam tak stál a a jeho oči si mě zvláčtně prohlíželi.Musí být zvláštní porovnávat staré vidění a to nové,starou sílu a tu novou,čistou a neobyčejně silnou.Pak vstoupil do místnosti a zavřel za sebou dveře.Byl jsem připravený na boj.Tělem mi probíhali vlny síly a kupili se v mém těle.Síla se množila,stále přirůstala.Překvapením jsem valinko vyvalil oči.Cítil jsem se silnější než jindy a předsto jsem měl stále dost místa pro novou energii.Stál naproti mě a i u něj jsem zpozoroval lehký výkyv energie,která okolo něj proudila.Nechal jsem se tou nespoutanou energií naplnit.Mé tělo se rozsvítilo a já zase žasl nad přemírou citů,které kroužily v okolí.Zvědavost,zkoumání,síla,překvapení,smutek,nenávist,touha....počkat?! Touha?Zaraženě jsem se na něj podíval.Nevypadalo to,že by můj pohled pochopil.Z poza svých zad vytáhnul katanu.Kde jí vzal?A pak mi to docvaklo.Zatím co jsem si tady vybíjel vztek,hledal zbraň,protože to bylo to jediný,co mě mohlo zranit,když ani jeho element to nedokázal.Našel katanu,která se skrývala ve vedlejší místnosti tam,kde se vyráběli a upravovali zbraně.Polknul sem,ale vzdorně jsem se podíval do jeho očí.Jak dlouho jsem čekal,že se dokážu dívat do jeho očí vzdorovitě?Ani sekundu jsem to nedokázal.Pod jeho pohledem jsem se roztékal a nohy jsem zachvíli měl jako želé.Upíří želé,jak směšné.Jedním okem jsem obkroužil místnot.V okolí nebylo moc čím se bránit.Zbyl jsem si sám se svými schopnostmi.Se svým větrem,výjmečnýma očima a darem,který jsem měl pouze a jen na zjišťování emocí.Pche...Na co mi bylo,že sem měl mírumilovnout osobnost a vzal jsem si jen takovouhle blbost?Upřímně? Na hovno (sorry =D,ale já musela )!
Pak mě to trklo : ,,Díky své druhé schopnosti se smíš přeměnit na jakékoliv zvíře,které si usmyslíš," rozezněl se mou hlavou Minatův hlas.
Zatetelil jsem se,když jsem ho uslyšel,ale dobře,tak proč to neskusit,že?Zavřel jsem oči,ale stále jsem měl ostatní smysly nastražené.Hlavou se mi míhali obrazy nejrůznějších zvířat,které jsem poznal,ale žádné mi tak nějak nevyhovovalo.Pak se má mysl zarazilo na jednom a mnou projel proud poznání.Zavřel jsem oči.Představil jsem si v duchu podobu toho zvířete a pak jsem jen cítil,jak mě svrbí tělo.Narůstaly mi svaly,zuby.Prodlužovaly se mi uši a narůstal mi dlouhý,ladný ocas.Tělo se mi prodlužovalo,ruce a nohy se měnily v tlapy.Z mého hrdla se nekontrolovatelně vydralo zavrčení a já klesl na všechny čtyři.Má schopnost čtení citů mi zůstala dál a cítil jsem,jak žhnu,ale byl jsem zvíře a vedly mě zvířecí pudy.Mozek vyhodnocoval zvuky okolí líp než můj upíří,protože tohle zvíře bylo očividně přispůsobeno noci.Černý panter - ladný,krásný a nelítostný zabiják.To jsem teď byl tělem i duší.Otevřel jsem své oči a ty mi odhalily situaci.Přeměnou na zvíře jsem získal úžasné schopnosti,ale zárověň mi zůstaly ty mé upíří.Dokonalý zabiják.Jen letmo jsem přejel očima přes obrovské tlapy a ujistil se,že žlutě svítí.Cítil jsem Sasukeho udiv i přes jeho neutrální tvář.Údiv a vnitřní spor o útok.Teď už si nebyl tak jistý.Už jsem nebyl beze zbraně.Ostré drápy a tesáky kočkovité šelmy byly výhodné zárověň s mojí rychlostí a používáním větru.Mé srdce svátělo též vnitřní boj s mou podstatou.Měl jsem nutkání se bránit proti napadení a mé srdce nechtělo Sasukeho zranit.Chvíli jsem se cítil tak za chvíli jinak.Takový spor jsem ještě nikdy necítil.Bylo to zvláštní.Mé rozjímání přerušil zvláštní zvuk zvenku.Přeměnil jsem se zpátky a rychle se pooblékal - oblečení ze mne totiž popadalo při přeměně.Podíval jsem se na Sasukeho.Nic neříkal,ale očividně změnil svůj postoj,protože se v něm odrážel pocit bránit svůj vlastní život.Skála se otřásla,ale byla magická a můj otec ji okamžitě opravil.Byla nezničitelná.Cítil jsem,jak všemi stropy a stěnami proudí jeho energie a moc.Použil jsem své jedinečné oči.Pronikal jsem jednou zdí za druhou až jsem se dostal ven.Je to až k smíchu,že jsem takhle nachytal Sasukeho ani né před 24 hodinami.Mám z toho lehké déja vu.To co se dělo venku mě trochu zarazilo.Před vchodem stál zástup lidí.Stovky,možná jich byl tak tisíc a vepředu předevšema stál chlápek se zemním elementel a poroušel se nabourat horu.Lidé řvali a nerozuměl jsem jim jediné slovo.Vrátil jsem se zpátky do místnosti.Podíval jsem se na Sasukeho.
,,Jsou tam tví bývalí přátelé.Lovci upírů a jeden chlápek s elementem země.Těch lidí je tak okolo tisíce,"oznámil jsem mu a soustředil se na jeho reakci.
Viděl jsem,hlavně tedy cítil,že ho to udivilo,ale i překvapilo.Tím způsobem,že na něj ještě nezapomněli,ale pak přišlo zklamání v podobě jeho upíří podstaty,v podobě jeho života ve smrti.Zlost,mířená na můj čin a pak smutné poznání,že se nemůže vrátit,že teď bude bojovat s vlastními přáteli o svůj nesmrtelný život.Bylo zvláštní takhle "ochutnávat" jeho pocity.Tak nějak zvláštně osobní,jako bych mu lezl do soukromí.Otázka byla : Nedělal jsem to pořád?Zřejmě ano.Bylo zajímavé,jak se jeho pocity najednou stočily k mé osobě.Cítil jsem zvláštní nenávist k nějaké osobě - z čehož jsem vyvodil sebe.Následně na to se nenávist promíchala se zvláštním pocitem touhy,potřeby a něčeho nepatrného,co jsem nemohl tak úplně nazvat láska,ale bylo to tam!Tím jsem si byl jistý.
,,Musíme bojovat,Sasuke,"oslovil jsem ho.
Šlehnul po mě pohledem typu: to vím i bez tebe,ale jasně jsem cítil,že se mnou souhlasí.Nakonec přikývnul a oba jsme se vydali ven ze cvičírny.Rychle jsem zaletěl do kovárny a vybral si svojí katanu.Čapnul jsem překrásnou ,dlouhou,oranžovo-černou katanu s vyrytým drakem po celé čepeli.Byla překrásná,ale nad tím jsem teď nepřemýšlel.Vyplachtil jsem za Sasukem,který se už spouštěl šachtou do spleti chodeb.Bylo zvláštní,jak se najednou orientoval v tomhle labyrintu.Otec nás neomylně vedl k východu.Hluk z venku byl čím dál tím víc hlasitější a mé citlivé bubínky div nepraskly.Cítil jsem,že Sasuke je na tom stejně.Stáli jsme teď těsně za balvanem,který chránil tajný vchod do Upíří hory.Podíval jsem se na Sasukeho,který můj pohled opětoval.Číst myšlenky jsem opravdu nemohl,ale bylo to podobné.Jako bychom si rozuměli i beze slov,jako by mezi námi bylo zvláštní pouto.Zakroutil jsem na d sebou hlavou a Sasuke po mě teď hodil překvapený pohled.Očividně si myslel,že blázním.Neřešil jsem to.Obou nám bylo jasný,že musíme vyběhnout rychle,co nejrychleji umíme,takže musíme v prvních pár vteřinách používat míhání.Nebyl jsem si jistý,jestli mí co to znamená,ale pevně jsem doufal,že ano.Rychlostí zvuku jsme odvalili kámen a v míhání - už vím,že ho umí :D - jsme se vrhli na obrovský dav nepřátel.Balvan dopadnul na své místo.Nikdo si toho skoro nevšimnul.Během prvních deseti vteřin míhání jsme stihli pozabíjel jejich první řady včetně chlápka se zemním elementem.Slabí lidé.Po deseti vteřinách jsme si se Sasukem museli dát další desetivteřinovou pauzu před dalším použitím míhání.V tom krátkém okamžiku nás zmerčili.Rozzuřené pohledy zchladly sotva zahlédli Sasukeho,který stál po mém boku a v ruce se mu blýskala katana,ze které odkapávala krev jeho bývalých přátel.On byl nelítostný,ale cítil jsem,že ho to i bolí.Musel jsem těch deset vteřin něco dělat.Sasuke jen stál po mém boku ,jako by tušil na co se chystám.Z dřívějšího naprostého bezvětří se stal hurikán.My dva jsme stáli v jeho oku v naprostém bezvětří a na hlavě se nám nehnul ani vlas.Do větru se jako ostří vhrnuly listy z okolních stromů,které řezaly a bodali.Spousta lidí se snažila odolat.Snažili se sekat okolo sebe meči,oháneli se,skrývali se pod bundami,ale bylo jim to k ničemu.Deset vteřin uběhlo hrozně rychle.Můj větrný vír ustal a se Sasuke jsme se zase vrhli do  boje proti těm,kteří přežili.Nebylo jich mnoho.Taková stvka,možná 150.Nebili pro nás překážkou.Když pod naší mocí padnul poslední bojovník.Zadýchaně jsme vlezli do skály a zhroutili se hned za balvanem.Použít míhání třikrát za sebou v jedné minutě bylo opravdu hodně i na upíra.Ač se to zdá zvláštní,cítil jsem se tak nějak zvláštně unaveně.Spát se mi nechtělo,ale tělo bylo jako oslabené,ruce nohy jako by mi nepatřily.A pak mě to trklo.Krev!!!Sasuke dostal napít před ... ,no jo,ale jak dlouho to už je?Míhání,jak je známo, vypotřebuje hodně energie,kterou dostáváme z krve.Přesunul jsem na něj svůj pohled.Vypadal podobně unaveně a díval se na mě s nějakým zvláštním porozumněním.
,,Ty asi tušíš,co musíme udělat,že?"zeptal jsem se potichu.
Jen jemně přikývnul.Vyšvyhnul jsem se na nohy a počkal až můj pohyb zopakuje.Zase jsem vylezli za kámen a rozhlédli jsme se po té spoušti okolo.Zase zněj sálalo nějaké vzláštní porozumnění.V té chvíli mi došlo,že jsem ještě stále zářivě žlutý.Po chvíli soustředění jsem přestal cítit ty jeho pocity,které se tak podobaly těm mím a potichu jsem začal uklízet mrtvoly na jednu hromadu.Pomáhal mi a s vypětím veškerých sil jsem je měli uklizené tak za dvě hodiny.Dívali jsme se na tři velké hromady mrtvých těl a pak jsme se prostě otočili směrem k městu.Možná bych mu měl ukázat,jak správně lovit, i když jsem tak nějak tušil,že na to příjde rychle sám.

Stáli jsme ukrytí za stromy,kde jsem se normálně ukrýval i já.Ještě byla noc,tedy spíše nad ránem.V téhle chvíli se v uličce před námi vyskytovalo nejvíc pouličních pracovnic,které se vracely z náručí svých zákazníků.
,,Řekněme to rovnou.Chytní jí co nejrychleji a ať tě nikdo neslyší - zacpi jí pusu.Dovleč jí sem a zlom jí vaz.Následně jí musíš vypít veškerou krev,jinak by se stala upírem.Kapiš to?"oznámil jsem mu šeptel lehkým jako vánek.
,,Hn,"vydal a pokývnul hlavou.
,,Teď,"zašeptal jsem znova a oba jsem vyrazili.
Už za pár vteřin jsem již seděli zpátky v mé skrýši a zakousnuli jsem se do krku našich obětí.Hladově jsem hltal teplou krev,která z těla každým dalším douškem ubývala a mě navracela sil.Normálně jsem se nekrmil tak často,ale boj je boj.Slyšel jsem i Sasukeho,jak hladově pije a zaplašil jsem nutkání zkontrolovat jeho pocity z toho.Vím,že lidská krev není jako ta má - upíří.Je daleko méně chutná,více hutná a sladší.Zažil jsem to,ten rozdíl mezi nimi a lidská mi v porovnání s tou upíři chutnala nesrovnatelně míň.Zvyknul jsem si na ní za chvíli - máma odmítala mi dát další od té doby co jsem vyrost natolik,abych dokázal lovit sám.Já jsem dopil i poslední kapku krve své oběti.Celkem hezká blondýnka,s vlasy po ramena,štíhlým tělem a svůdně oblečená,ale byla zmalovaná opravdu jako štětka.Spokojeně jsem se narovnal a počkal až se i Sasuke nasytí.I on se zvedl a podíval se na mě pohledem,ze kterého jsem nepoznal naprosto nic.Sakra ... jak já ty jeho nic neříkající pohledy nesnáším!

NO ... teda je to fakt krátký a divný a mě se to nelíbí,ale vy to prosím ohodnoťte ... :) prosííííííííím O.o                      ^_^ díkes ^_^
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Asuky=3 Asuky=3 | Web | 22. února 2011 v 22:57 | Reagovat

Je to tu, už to tady je JUHUŮů jak já se na tuhle povídku těšila PARÁDA ;-DD xD

2 Aisu Aisu | Web | 23. února 2011 v 11:01 | Reagovat

jak nelíbí?? já tě asi praštím.... vždyť je skvělá!! a těším se na další díl.... takže né, že se ti nelíbí.... a chci další dílek!! XD

3 Katrin de Montez Katrin de Montez | 24. února 2011 v 14:51 | Reagovat

Co to povídáš? Vždyť je to skvělý a byla bych ráda za další díleček co prosím nejrychleji, síky XD :-D

4 Chi-ryu Chi-ryu | 25. února 2011 v 20:18 | Reagovat

Skvělej díl ^^ jo a mimochodem, cvičírně se říká tělocvična >.~ :-D

5 Luka93 Luka93 | E-mail | 18. srpna 2011 v 16:56 | Reagovat

Je to vážně skvělý moc se ti to povedlo ale bylo by bezvadný kdyby byl další díleček jináč užasný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.