Trestancem v aréně smrti ... 4.část

28. září 2010 v 20:10 | ♥Perverzák Laníííííí xD ♥
Takže jsem se rozjela a tady je další část....Konečně jsme se dostali do té spropadené arény a teprve teď začíná to pravé dobrodružství.
Já mám dobrodrůžo každej den.
My víme.
Nevíš nic.
To by ses divila....a teď zmlkni.
Pche.
 Takže další dílek:


Nepravé proto,že aréna je vlastně takový vak ve kterém si může král nebo princ vytvořit vlastní podmínky.Může být slunce nebo pršet nebo sněžit a tak.Před stebou jsem uviděl kovovou destičku a stoupnul si na ní.Díval jsem se okolo a viděl jsem,že už všichni stojí na svých místech i Naruto.Podíval jsem se k rohu hojnosti.Úplně na vrchu hory zbraní se zalesknul překrásný,smarakdy vykládaný meč.
,Ten je můj´pomyslel jsem si.
Věděl jsem,že teď chci porušil Kakashiho rady.Podíval jsem se na Naruta,který na mě kroutil hlavou.Poznal co chci udělat a snaží se mi to vymluvit.Myslím si,ale že to mám skusit.Běhám rychle,to jsem se dozvěděl z úprku před jaguárem a meč by se mi mohl hodit.Skontroloval jsem okolí asi tři metry předemnou ležel větši,černý baťoh.V tu chvíli zazvonil gong.Sakra!Stratil jsem tu drahocenou vteřinu a tak jsem se prostě rozeběhnul pro ten batoh.Popadnul jsem ho ve stejnou chvíli jako jeden chlápek,ale pak se ozvalo zasvištění a na mě dopadli kapky teplé krve.Podíval jsem se překvapeně před sebe.Chlápek se kterým jsem se o batoh přetahoval se zhroutil k zemi a za ním jsem uviděl holku.Její blonďaté vlasy se houpaly ze strany na stranu.Byla nechutná.Hodil jsem si batoh na záda a jak nejrychleji jsem uměl,utíkal jsem směrem k lesu.Pak mi svitlo.Ta holka byla nejlepší v házení nožů.Nikdy neminula cíl.Pak se ozvalo další svištění a já jsem pohotově zvednul batoh nad hlavu.Uviděl jsem,že je do něj zapíchnutý nůž.
,Díky za tu kudlu´pomyslel jsem si,ale běžel jsem dál.První hodinu jsem běžel.Je dobré mít výdrž,ale další zbytek dne jsem své tempo zpomalil.Byl jsem daleko předevšemi,mohl jsem si to dovolit.Když se stmívalo posadil jsem se znavený celodení chůzí a během pod strom.Vytrhnul jsemz baťohu větší nůž,který byl na špičce zubatý,jako malá pilka.To se může hodit.Pak jsem rozepnul černý batoh a podíval jsem se co je uvnitř.Měl jsem štěstí.Tohle byl jeden z těch batohů,které mají hodně věcí k přežití.Byl tam spacák,který udržuje tělesné teplo,nádoba na vodu,jodid,velký bochník chleba,pásek,lano ,nějaké divné brýle a lékárnička.Hned jsem věděl,že jsem se rozhodnul správně pro tenhle batoh.Ale měl jsem jiný problém.Po celém dni přímého slunce a horku jsem byl vyprahlý jako poušť Gobi.Už jsem neměl ani sliny,kterými bych si zvlažil rty a ty mi praskaly.
,Už ne!"pomyslel jsem si.Je to jako posledně.
Jako posledně,když jsem utíkal a neměl jsem vodu.Musím jí najít hodně rychle a tak jsem se oslabený,unavený vydal na hledání.Šel jsem až do úplného setmění,kdy jsem se zastavil u vysokého stromu.Měl tlusté větve ,na které se dalo snadno vylézt.Tak jsem vylezl až k větli,které se rozvětvovala a jako v džungli tvořila takovou menší postýlku.Pravda nebyla až tam moc prorostlá,ale pár postraních větví taky dobrých.Vytáhnul jsem spacák a pásek.Projistotu se přivážu,abych ve spánku nespadnul ze stromu.ebylo by to příjemný.Hodil jsem batoh k nohám a zalezl si dovnitř.Přivázal jsem se páskem a zavřel oči.Poslouchal jsem cvrkání cvrčků a tiché hvíznání jakési zvěře.Pak se ozvala hymna a nebe nadnámi se rozesvítilo.Vždycky se ukázalo číslo pokoje a fotka.Nesmělo se promítat nic ze her hráčům,protože by potom přišli na slabiny nebo naopak na techniky boje a využít to proti nim.První obličej,druhý,třetí,čtvrtý,pátý obličej toho chlápka se kterým jsem se pral,šetsý,sedmý,osmý,devátý,desátý.Promítání skončilo.Uvaděč nám popřál hezkou noc a nebe zase potemnělo.Takže deset.Deset lidí,kteří nepřežili první den.Podíval jsem se doleva a uviděl jsem,jak tam bliká světlo.Jasný začíná být zima,ale nemůže být někdo tak hloupý,aby si rozdělal oheň?Možná je mu zima,ale překousnu to a vydržím do rána.Takhle ho najdou skupinky.A pak jsem to uslyšel.Zvuk několika kroků,které se blížili.Ten u toho ohně musel očividně usnout.Pak se ozval křik a několikerý smích se rozlehl lesem.Skupinka se přiblížila ke mě a já v tu chvíli děkoval všem bohům,za ten vysoký strom.
,,Proč ještě nestřílejí.Ještě není mrtví nebo co?"zeptal se hrubý chlapský hlas.
,,Asi ne.Půjdu ho dorazit,ať můžem pokračovat."V tu chvíli ve mě zatrnulo.
Naruto se přidal ke skupince!!!Odšoural se k jejich oběti a po chvíli se ozval výstřel,který signalizoval umrtí.11 už nás zbývá jenom 13.Proboha Naruto,proč ses k nim přidal?V tu chvíli jsem přepadl přes větev a děkoval jsem všem bohům,že mě napadlo se přivázat páskem.Vysel jsem tam tak na  pásku a snažil se ze sebe nepustit bolestivé zavití.Pásek se mi zařezával do přicha a mačkal mi vnitřnosti.
,,Pojďte tady už nikdo není,"vyzval je Naruto,ale já jsem si byl jistý,že mojí přítomnost cítí.
Stejně jako já jsem intenzivně cítil jeho přítomnost.Skupinka odešla a já se s potížemi vyhoupnul na větev.Proboha prosím ať se Narutovi nic nestane.Ať mu nic neudělají!!!Celý den na nohou mě ovšem unavil a já upadl do hlubokého spánku.

Ráno mě vzbudil ptáček,který cvrlikal na větvi těsně u mého ucha.Celé tělo mě bolelo z ležení na nepohodlném mítě a víčka se mi nechtěla zvednout a odkrýt oči.Když se nakonec uráčela udělat prostor rozhlédnul jsem se.Vylezl jsem ze spacáku a zabalil ho zpátky do batohu.Slezl jsem ze stromu a zahladil za sebou stopy tak,jak nás to učil chlápek ve cvičírně.Kdo ví možná ještě líp.Vydal jsem se,ale jiným směrem než skupinka,ve které je Naruto.Pochodoval jsem dlouho a měl jsem nehoráznou žízeň.Posledně,když jsem neměl vodu byl to záhul a tohle jsem už nehodlal zažit.Soustředil jsem se na okolí a hned jsem to uviděl.Země byla trošičku zmáčená a měkkčí.Věděl jsem,že je kousek od tud voda.Rozeběhnul jsem se až jsem zahučel do jezírka.Byla překrásně čisté,ale stejně jsem si napusti vodu do nádoby a nakapal tam kapku jodidu.Člověk nikdy neví.Zvlášť tady v týhle aréně.Nechal jsem vodu vyčistit a pak jsem začal pomalinku upíjet.Když jsem měl v sobě nejmíň litr napustil jsem si vodu,vyčistil jí a strčil nádobu do batohu.Stmívalo se a já se rozhodl.Buď teď nebo nikdy.Rozdělal jsem oheň a ohřál se u něj.Opekl jsem si na něm za celý den nazbírané plody,které byly chutné a výživné.Pak jsem oheň uhasil a zase si lehnul vysoko v koruně stromu.Díval jsem se na nebe,kde ukázali obličej toho kluka,kterého zabila skupinka.Povzdychnul jsem si.Trochu úlevou,protože Naruto ještě žije a trochu protože i když to byli všichni zločinci teď už je jim líp,žijou tam nahoře lepší život.Zavřel jsem unavené oči a usnul.

Probudilo mě nesnesitelné horko.Rychle jsem otevřel oči a otočil hlavu doprava - za zdrojem toho nesnesitelného tepla.Zatrnulo mi.Asi padesát metrů odemě hořel celý les.Žár,který vysílal do okolí mě oslepoval stejně jako kouř.Začal jsem kašlat,ale sbalil jsem si věci,slezl ze stromu a rozeběhnul jsem se pryč od toho ohně.Je mi jasné,že nás chtějí seskupit dohromady.Potřebují další mrtvé,líbí se jim to a my jsme jeho hračky.
,Jak ukázat králi,že nejsem pouze hračka v jejich hrách.´proběhlo mi v hlavě.
Ta myšlenka mi v hlavě běhala skoro pořád.Věděl jsem,že měl Naruto pravdu.Měl,ale způsob,jak to ukázat neexistoval.Nebo aspoň zatím.Běžel jsem jako oživot.Pak se mi nějakým nedopatřením dostal pod nohy kořen.Nevychytal jsem to a prásknul sebou na zem.V tu chvíli jsem uslyšel bouchnutí a pak svištění podvědomně jsem se odkulil na stranu a na místo,kde jsem ještě před chvílí ležel dopadla ohnivá koule.Při tom letu mi ovšem ošklivě popálila holeň.Pálilo to jako svině (promiňte za ten výraz) abolelo ještě hůř.S napětím veškerých svalů a s pudem sebezáchovy jsem se postavil a znova se rozutíkal.Už jsem nemohl.Několikrát jsem zavadil o trčící větve a kvůli tomu si pěkně dotrhal obečení.K popálenině na noze se přidala popálenina na ruce a na boku.Námahou,bolestí a únavou se mi mlžilo před očima.A pak najednou zničeno nic oheň zmizel.Oddechnul jsem si,ale to ještě nebylo všechno co se tenhle den mělo stát.

Právě jsem si chladil popáleniny v ledové vodě malého jezírka,když jsem uslyšel hlasy.Byli to ty hlasy z předvčerejška.Skupinka ve které je Naruto!Popadnul jsem batoh a s vypětím veškerých sil jsem se začal drápat na strom,který byl nejvyšší v okolí.Pak jsem je uviděl.V čele celé skupinky si to rázovat vysoký,svalnatý chlápek,kterému poboku šla ta blondýna z prvního dne.Za ní si to nesměle cutipat hubený a schrbený stařík a za ním na konci skupinky šel s hrdě vstyčenou hlavou Naruto.Proboha proč?Už jsem se tě ptal?Asi jo,že?
,,Ahá.Takže jsme přece jenom našli samotného zajíčka,"zahromoval si ten největší.
Celkem by mě zajímalo na co mu je ten stařík.
,,A na co vám budu??Stejně ze mnou nevylezete,"oznámil jsem jim sebevědomě.
Byl jsem si jistý,že by zamnou vylezl tak akorát ten stařík a to by si zlámal všechny kosti.Joo není nad výcvik a málo stravy v dětství,že ano.
,,Ino.Skus to,"nařídil té nechutné blondýně a ta se začala drápat nahoru.
Po chvíli pod ní začala křupad větev a tak to vzdala a slezla dolů.Pořád ovšem byla asi deset metrů podemnou.Pohodlně jsem se usadil a děkoval jsem bohu za moji duchapřítomnost.Nasbíral jsem si dost plodů a napustil dost vody na celý den.Slunce se pomalu blížilo k západu a skupinka pořád čekala pod stromem.Pak se ozval hlas,který jsem teď bechtěl slyšet.Teda ne ty slova.
,,Nehcme ho tam.Stejně nemůže utýct.První hlídku mám já,"řekl Naruto.
Celá skupinka přikývla,vrhla na mě pohledy typu : těš se, a rozložili se tábořiště pod stromem.Nademnou se najednou ozvalo zašustění.Pohládnul jsem nahoru a uviděl dvě tmavé skoro až černé oči v přicházející tmě.Pak na mě vykoukla celá hlava.Ten kluk měl tmavě hnědé vlasy svázané na temení hlavi do culíku a v uších náušnice.Pak vykoukla ruka a ukázala na něco co byla zavěšeno na větvi pod ním.Zaostříl jsem a spatřil obrovské hnízdo.Vosí nebo sršání??Kdo ví.
,,Jak se jmenuješ?"zašeptal jsem.
,,Shikamaru,"ozvalo se sotva slyšitelně.
Přikývnul jsem.Pochopil jsem co po mě chce.Musím upilovat to hnízdo a schodit ho na skupinu podemnou.Tížilo mě,že je tam i Naruto,ale ten je teď můj nepřítel.Promiň Naruto.Vylezl jsem tedy na další větev.Bylo mi jasný,že musím řezat ,když se bude ozívat hymna.Tak zanikne zvuk pilování.Vytáhnul jsem svůj nůž a děkoval tý blonďatý blbce dole,že ho po mě hodila.Měl zubatý začátek čepele.Hymna spustila a s ní jsem zařal řezat i já.Nůž se mi zařezával do ruky a já jsem byl napjatý námahou.Piloval jsem dokud hymna neskončila.Měl jsem upilováno asi 3/4 a zítra jsem se musel  vzbudit hodně brzo.Slezl jsem dolů a zalezl si do spacáku.Skrroutil jsem obličej v bolestné grimase.
,,Au!Skara!Kéž bych tady měl něco na ty popáleniny!"zašeptal jsem si pro sebe.
V tom jsem uslyšel šustění a na spacáku se zatřpitila krabička.Byl to dar od mích sponzorů,který mi Hatake poslal.
,,Díky,"zašeptal jsem s hlavou zvednutou k oblakům.
Otevřel jsem balíček a obal hodil na protější větev.Rozšrouboval jsem víčko z oválné krabičky velké asi jako vajíčko a namočil si do něj prst.Přiložil jsem si ho k veliké popálenině na holeni a bolest okamžitě ustoupila.Vydechnul jsem úlevou.Namazal jsem si veškeré popáleniny.Zvednul jsem hlavu na oblohu.Dneska zemřeli dva.Už je nás jenom jedenáct.Lehnul jsem si a okamžitě jsem usnul.

Probudil jsem se ,bylo už šero.Zbalil jsem si věci a vylezl na další větem.
,,Shikamaru!"zašeptal jsem směrem nahoru.
Vykoukla ta hlava zevčerejška.Naznačil jsem rukou pilování.Přikývnul a zachvíli už jsem slyšel jen šustění z vedlejšího stromu a pak z dalšího.Sakra ten kluk je jako opice.Usmál jsem se pro sebe.Poprvé za ty čtyři dny jsem se usmál.Začal jsem pilovat,když jsem si ve světle vycházejícího slunce prohlédnul obrovské hnízdo.Po jeho boku si lo lezlo obrovské,zlato stříbrné tělo sršáně.Je to hmyz,který je větší asi dvakrát než normální sršeň a když člověka píchne to místo mu nateče.Několik žihadel spůsobuje omámení,zmatenost,jako by opilost a halucinace,ale jen o pár víc a může vás to zabít.Podle toho,kdo kolik vydrží.Začal jsem pilovat zběsileji než před tím.Vypadalo to,že je sršáň ještě trochu omámený z kouře včerejšího požáru.Tám,zpátky,tám zpátky.Piloval jsem až mi začali pukat mozoli na rukou z pilování včerejšího.V hnízdě to začalo dunět.První tři sršáni včetně toho,který už byl venku mě zaregistrovali,ale to už jsem hodil hnízdo dolů.Jeden sršáň se mi zabodnul do stehna,druhý do krku a jeden do ramene.Bolestí se mi zatmělo před očima.Viděl jsem jak všichni prchají směrem jezírko.Rychle s vypětím veškerých zbytků sil,které mi zůstali po tak náročných dnech,jsem se vydal směr země.Slezl jsem a rozhlédnul se.Uviděl jsem,jak se stařík kroutí v bolestech na zemi.Z bodanců trčeli žihadla a okolo nich se valil hnis.Pak sebou stařík ještě škubnul a znehybněl.Chtěl jsem běžet,ale upoutal se lesk pod staříkovým tělem.Byl to ten meč!Teď nebo nikdy!Přibelhal jsem se ke staříkovi a vzal ho pod zády.Připadalo mi,že po mě začali lozit mravenci a zalézají mi do bodanců po sršáňovi.Bylo to nechutný,ale odsunul jsem staříka stranou a vyndal z pod něj meč.Zalesknul se ve světle,ale byl opatlaný zeleným hnisem.V tom se ozvalo šustěni a z blízkého keře vykopítal....

Trochu vás napneme xD Komentýýý
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mitsuki Mitsuki | Web | 29. září 2010 v 19:09 | Reagovat

JO JO ANO ANO :D další dííííl juchůůů :D naruto tedaa...sem nečekala že se k nim přidá :/ a sasuke...omg! dál! je to úplně bombastický :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.