Jaké to je.....Žít 1. Kapitola 2/2

12. února 2010 v 10:57 | Lan-lain
No tak tady je další část 1. Kapitolky.........No tak zase určitě komentujte a doufám,že se bude líbit??Hodně se snažím.Tak já jdu na to:

Akira 2/2

Na nočním stolku mi hlasitě zazvonil budík.Trhla jsem sebou a posadila se.Protřela jsem si oči a nasadila brýle.Hodila jsem na sebe župan a vyrazila z pokojíčku.Už se všude svítilo.Dost jí překvapilo,že Nichsi vstala dřív než ona.To se totiž stávalo jenom víjmečně.Když jsem se pomalím šoupavím krokem dostávala do kuchyně na stole na mě čekala připravená snídaně.Překvapeně jsem si přisedla ke stolu.V tu chvíli se otevřeli dveře koupelny a v nich se objevila Nichsi.Už byla oblečená nalíčená a jako by na něco(nebo na někoho) čekala.Ještě si mě nevšimlaAha ještě si mě nevšimla.Pomyslela jsem si.Nichsi se ke mě otočila a (asi konečně našla co hledala nebo na co čekala) usmála se.Taky jsem se usmála.,,Dobré ráno sestřičko.Tak jak sme se vyspinkali??"zaptala se mě Nichsi.,,Dobře a ty??"zeptala jsem se jí naoplátku.,,Já taky,ale ted je řada na tobě,"odpověděla.,,Jaká řada??Na co??"zaptala jsem se zmateně.,,No přece na krásu,"odpověděla.Přinesla si z pokojíku ty neidentifikovatelné propriety a položila je na kuchunský stůl.Neprotestovala jsem a tak se do mě pustila.Sundala mi brýle a položila je na stůl.Narozdíl odemě ona brýle neměla.Ty spousty dioptrií jsem zdědila po tátovi(au zase hrud....zase ten hnusný píchavý pocit u srdce).Ten ovšem nosil čočky.Nichsi asi po 15-ti minutách matlání patlání a vmasírování do obličeje asi byla hotová.Spokojeně se usmála(i když sem to neviděla zřetelně,ale jenom naprosto rozmezeně) a nakonec vytáhla makou krabičku.Pořádně sem zaostřila,ale stejně jsem viděla pěkný prd.,,Tak jo.Ted to nebude dvakrát příjemný.Teda aspon táta si stěžoval,že kdyby nemusel tak by to vynechal.Ale ty samozřejmě musíš takyže drž oči otevřený dokořán!"přikázala mi Nichsi a tak jsem to udělala.Byl to divný pocit,když mi ty čočky zapadli do očí,ale okamžitě jsem viděla.Párkrát jsem zamrkala a moje oči si začali pomalu zvikat na jemné témněř nepostřehnutelné tlačení.,,Tak jo je hotovo.Ted se běž podívat do zrdcadla,"řekla Nichsi a tak jsem jí poslechla.Když jsem se zastavila před zrdcadlem v chodbě zírala jsem do zrdcadla jako omámená.Kulila jsem oči až připomínali balonky na oslavě Nichsiných narozenin.,,Spokojená??"zeptala se mě.Já jsem jenom přikývla.,,tak a ted oblečení.Předpokládám správě,že asi budeš mít stejnou velikost jako já,"říkala si spíš pro sebe Nichsi.Odtáhla mě do svého pokojíku a navlíkala na mě různé hadříky,které našla v její bezedné skříni.Všechny byli hezké,ale mě zvláště zaujali krátké zelené šaty z hedvábí a krajek.Byli na ramínka,ale na úplně tenoučká.Měli příjemnou vrstvu hedvábí a na ní byl jený přezoh z krajek.Když jsem se zatočila dokola vláli okolo mě.,,Pane jo ty jsou hezký,"vyhrklaa jsem a usmívala jsem se na Nichsi.,,Tak si je nech,"nabídla mi velkorise a já její dárek s úsměvem přijala.Věci do školy jsem si balila na poslední chvíli,ale dneska mi to nevadilo.Hodila jsem tašku na záda a čekala jsem na Nichsi.Po chvíli se vyřítila z pokoje a zastavila u mě.Rychle jsem si obula boty a vyrazili jsme.Na ulici se na nás všichni otáčeli.Bylo to jako bychom my byli slunce a ostatní planety.Byli jsme jako magnety na pohledy.Byla jsem z toho nesvá,ale Nichsi mi řekla,že si na to po chvíli zvyknu.Vstoupila jsem nesměle na školní pozemky a rozhlédla se okolo.Najednou bylo ticho a všichni stáli jako sochy.Cítila jsem jak rudnu.Nichsi se na mě povzbudivě usmála a chytila mě za ruku.Bylo to jako by všichni byli roboti a já zpouštěcí mechanizmus.když jsem okolo někoho prošla koukal na mě s vykulenýma očima.Pár kluků zatleskalo a když jsem okolo nich procházela tak se mi uklonili.Před hlavním vchodem na mě čekal Snobian-kun.Zatím jsem nebyla schopná ho oslovit jeho křestním jménem.,,Ahoj Nichsi...Kdo je ta holka vedle tebe??Nějaká nová studentka??"zeptal se a nevěřícně si mě měřil.,,To mě nepoznáš??Můj nejlepší kámoš mě nepozná,"řekla jsem rádoby uraženě a bavila jsem se jeho vyjeveným kukučem.Koukal s vyvalenýma očima a dech se mu zrychlil.Usmála jsem se na něj s vým (podle mě) nejlepším úsměvem.Tentokrát mu spadla čelist.Začala jsem se smát ještě víc.V tom jako by někdo pustil pozastavený film.Všechno se začalo hýbat a okolo mě byla hned obrovská skupina lidí.Ze všech stran na mě letěli otázky jako kdo jsem a odkud jsem,ale já jsem se jenom smála.Po chvíli(teda jako když už jsem byla klidnější) jsem se rovně postavila a promluvila:,,Já jsem Akira.Já vím,že mi asi nebudete věřit,ale je to tak.Tady vedle mě,"řekla jsem a ukázala napravo odemě, ,,to je moje dvojče Nichsi.Můžete si to ověřit kdekoliv,že jsme dvojčata,"dopověděla jsem a samolibě jsem se usmála.Byla jsem obklopená nevěřícími obličejí až do doby kdy zazvonilo.Seděla jsem vedle Nimota a čekala jsem,kdy příjde učitel.V tom se na mě Nimota otočil.,,Já..."zarazil se a zrůžověl, ,,Nevěděl jsem,že si tak krásná,"zase se zarazil a ted už byl rudý jak rak a projistotu se otočil dobředu.Také jsem zčervenana.,,Díkes.Seš hrozně hodnej.Ted už se semnou asi bude škola bavit že??"zeptala jsem se ho.Najednou jako by vedle mě seděl kámen.Zavřel oči a soustředil se.,,Hmm no asi takhle.."řekl a zase se zarazil.Na obličeji mu byli poznat rozpaky.,,Já bych tě chtěl mít jenom pro sebe jako dřív.Nechci,aby tě všichni okukovali,"dodal a usmál se na mě.Vyvalila jsem oči a taky jsem se na něj usmála.V tom si do třídy přidusal náš třídní.Postavili jsme se a on nám pokynul at sedíme.,,Takže zaprvé,"začal proslov(jako vždy bude dlouhý.Když začal tak zaprvé tak jeho proslov měl minimálně 6 bodů), ,,Myslím si,že vaše chování dělá špatné jméno škole.Měli by ste se proto chovat slušněji,"dokončil první větu.A sakra.Ted bude zase přednáška o tom jak se máme chovat.Pomyslela jsem si.Překvapivě Nepokračoval dál.Po zbytek hodiny nám říkal všechny body testů a zkoušek.Na konec hodiny jeho proslov přerušil rozhlas:,,Milí žáci.Musím vás poprosit o rychlé opuštění školy.Je zde nebezpečí vybuchnutí plynu.Odejděte pokojně.Pro tento týden se nebude vyučovat.Děkuji váš ředitel Hiramato,"z rozhlasu se ozvalo zašumění a pak bylo ticho.Než všem došlo co ředitel říkal na chodbách už se řinuli spolužáci.Třídní donutil naší třídu aby se pokojně zvedla a odešla ze školy.Šla jsem vedle Nimoty a přemýšlela,co budu dělat ve volném týdnu.Když jsme stáli před pozemkama školy tak mě Nimota zastavil.,,Akiro..echm..chci se tě zeptat co budeš dělat zejtra.No když není ta škola,tak jsem si říkal,že bychom někam mohli jít,"řekl a trochu zrůžověl.Nevěřícně jsem na něj civěla,ale po chvíli jsem se vzpamatovala.,,J..j..jo to je dobrej nápad.Tak si ještě zavoláme,"odpověděla jsem a usmála se.Zamával mi na zorloučenou a já zamířila domů.Za chvíli mě dohnala Nichsi.,,To je super že??"zeptala se mě vesele, doufám,že něco podnikneme za ten týden.Bude super se válet doma,"řekla a potichu se zasmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 13. února 2010 v 11:03 | Reagovat

Konečne je sobota,den bez skoly.xD co pa mas planu? moc krásny

2 _DenýS** _DenýS** | Web | 13. února 2010 v 21:42 | Reagovat

aHoooj:))..Tak jak se vede?:))

3 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 15. února 2010 v 15:33 | Reagovat

jak bylo ve skole?? po vikendu?, no tedy pokud nemas prazkyxD

4 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 15. února 2010 v 16:20 | Reagovat

no dneska ve skole celkem sranda..xD

5 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 17. února 2010 v 15:21 | Reagovat

tradiční otazka: jak pak se mas? co skola? neprudi te tam moc??a copa cely dny delas?

6 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 17. února 2010 v 20:14 | Reagovat

ja se mám taky dobře xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.